Walter Dornberger

Dr. Ing. Walter Robert Dornberger (6. září 1895 – 27. června 1980) byl veterán první světové války a pozdější Generalmajor (Generálmajor) německé armády za druhé světové války. Nejznámější je svým působením jako velitel vývoje raketových zbraní Třetí říše, když působil na základně v Peenemünde.

Narodil se v Gießenu a narukoval v roce 1914. V říjnu 1918 byl jako poručík dělostřelectva Dornberger zajat námořní pěchotou Spojených států a strávil dva roky ve francouzském zajateckém táboře, většinou na samotce kvůli opakovaným pokusům o útěk. Koncem dvacátých let dokončil inženýrský kurz s vyznamenáním na berlínském technickém institutu a na jaře roku 1930 po pěti letech Dornberger promoval s titulem MS ve strojním inženýrství na Technische Hochschule Charlottenburg v Berlíně. V roce 1935 Dornberger obdržel čestný doktorát, který plukovník Karl Emil Becker zařídil jako děkan nové Fakulty vojenských technologií TH Berlín.

Po skončení druhé světové války se v USA spolupodílel na produkci neválečných raket a experimentálních letadel. Mimo jiné byl držitelem mnoha vyznamenání, včetně rytířského kříže válečného záslužného kříže s meči.